Štěstí přeje připraveným

Moje skoro paleo - pravda o cukru

16.10.2013 10:33

Na úvod tohoto článku musím vzdát hold člověku, který mě přivedl na tu správnou cestu v cvičení  a díky němuž jsem přičichnul k paleo stravě. Tím není nikdo jiný než Ido Portal. Takže díky.

 

Co je to takové paleo, no je to teď velice populární, takže si to shrneme. Paleo životní styl se vyznačuje konzumací nezpracovaných potravin jakožto maso, vejce, ořechy a zelenina a snížení příjmu sacharidů, jakoby strava lovců a sběračů. Bohužel i v paleo stravě je spousta mýtů, prvním je to, že existuje několik kombinací paleo, jelikož naši předci tvořili svůj jídelníček v závislosti na geografickém umístění. Více severněji spoláhali na maso a tuk a více jižněji spoléhali na zeleninu a ovoce. Každopádně mě zajímalo, jak to funguje, protože nejsem typ člověka, který by se něčím řídil jen tak z důvodu víry.

 

Zde si udělejte pauzu a přečtěte si článek ze stránky, která mě inspirovala

zakladnizdravi.cz/pravda-o-cukru

 

Dovolím si to přepsat trochu jako díl seriálu Byl jednou jeden život, protože mi zatím každý řekl, že je to tak nejvíce k pochopení. Když budu sportovat a podám fakt výkon, tak dostanu hlad a budu ho chtít ukojit. Šáhnu po nějaké sportovní sacharidové tyčince a sním ji. I té sladké tyččce bude trvat asi 20-30 minut, než významně ovlivní hladinu cukru v těle. V krvi máme mít stabilní hladinu glukózy (budu používat slovo cukr.). Pokud hladina klesne, tělo si ji bude dorovnávat, jenže co když se hladina prudce zvedne? Cukru je povolena jen určitá hladina a cukr se jinak než ve formě glykogenu nevyskytuje, protože je pro naše tělo toxický. Nikde na sobě prostě nemáme cukrové váčky. Tak nám v žilách koluje ten zvýšený cukr z tyčky a slinivka břišní vypustí hrdinu inzulína. Proč hrdinu? Protože ten počape přebytečný cukr, který tam nemá být v takové míře a jde ho řešit. Inzulín přifrčí do každé buňky a jako neodbytný pošťák zatluče každé buňce na dveře a křičí:"Tak co buňko, podal si výkon? Jsi vyšťavená?" Buňka na to:"Ano ano jsem vyšťavená, nacpi mi sem všechno co máš." A rozrazí dveře dokořán. Inzulín jí tam nahází cukru co se vejde a spolu s tím, jak se dveře otevřely, se tam proplíží i aminokyseliny, vitamíny a tuky a buňka je happy. Nojo, jenže inzulínovi ještě trochu cukru zbylo, co teď s tím, do krve zpátky to jít nesmí, není to normální, tak frčí inzulín do jater.

"Har har játra, vy jedna velká zásobárno glykogenu, jste vyčerpaný?" Játra na to:"Jasně jasně, cpi to do nás" No a játra začnou doplňovat jaterní glykogen. Jenže co když to nestačí? Zpátky do krve to nesmí jít tak si to játra vezmou všechno a co nezvládají převézt na glykogen, tak předělají na tuky a vymažou tím podkoží a obalí orgány. Ale je toho malinko, takže ok.

 

Jenže po chvíli dostanete zase hlad, protže jak došlo k prudkému nárůstu cukru v krvi a došlo pak i k jeho rapidnímu poklesu, váš mozek vyšle signál, že klesá krevní cukr. A je jedno, jestli klesá z hranice normál  do hranice málo nebo z hranice super moc na hranici zvýšený. Dostanete zase hlad a vy si zase vezmete nějakou tu sladkou tyčku. Celý koloběh se začne opakovat. Cukr v krvi, inzulín ho počape a jde k buňce. "Tak co buňko, jsi vyšťavená?" Jenže buňka není a tak otevře dveře jen na škvírku a vezme jen kousíček a skoro všechno inzulínovi zůstane. Ten teda frčí do jater, jenže ani játra si moc nového nevezmou na tvorbu glykogenu, tak se to skoro vše přetvoří v játrech na tuk. Proč? Protože cukr je pro tělo v nadměrném množství toxický, kdežto tuk není. Takhle se to pak pomocí stravy bohaté na sacharidy opakuje ještě několikrát a věci se začnou komplikovat. Při x tém cyklu počape inzulín cukr, frčí k buňce, tluče na ní a buňka nic. Protože se postupně neotevírala a neměla moc možností pálit svoje zásoby, přestala přebírat cukr od inzulína a ten jako marný pošťák na ní tluče a ona ho neslyší. Neslyší a neotevře dveře. A jak neotevře dveře, nemůžou se tam dostat ani aminokyseliny a buňka si za těmi dveřmi říká: "Já mám sakra hlad." A tak si vezme aminokyseliny (jako jediný možný zdroj energie) sama ze sebe a sní se zevnitř. Tím vznikne rozpad svalových vláken. Inzulín (spíše teda armáda inzulínu, protože čím méně buňka otevírala dveře, tím více pošťáků bylo potřeba k protlačení zásilky dovnitř) frčí do jater a ty nejsou schopny vytvářet glykogen v takové rychlosti, tak jde vše do tuků. Co z toho plyne? Že vaše tělo bude na prvním místě řešit zvýšený cukr v krvi, než vůbec začne pálit tuky. Proč? Protože tuk prostě není toxický, kdežto cukr ano. Krom svalového a jaterního glykogenu se cukr nikde v těle nevyskytuje. Kdežto tuk ano, jako nasycený ve formě zásobníku energie, jako hormony atd atd.

 

Takže jsem šel vyzkoušet teorii v praxi. Není potřeba jíst 6x denně, takže jsem si řekl, že 3x je akorát. Snídaně, oběd a večeře. Dále jsem potřeboval dát tělu šanci spálit moje tukové zásoby. Kdy tělo pálí tuk? Když nemusí řešit zvýšený cukr. OK, takže jsem vynechal veškeré rafinované cukry, jakožto i veškeré přílohy. "Cukr" totiž není jen sacharóza(klasický stolní cukr), ale i brambory, rýže,kukuřice, těstoviny, pěčivo a i ovoce. Když chcete používat svoje tuky, musíte se vzdát ovoce, jen pro to krátké období, kdy chcete dostat dolů vše navíc. Směle do ketózy.

 

Jak mám ale nahradit přílohy k jídlům? Jednoduše.

Varianta A - k steaku je nejlepší příloha druhý steak

Varianta B - zelenina, jakákoliv zelenina v jakémkoliv množství. Nenajde se nikdo, kdo by nejedl všechnu zeleninu, něco jíme každý, tak si to najděte a jezte.

 

Proč skoro paleo? Jednoduché. Já nevím, co kde naši předkové jedli(každý asi něco jiného), ale vím určitě co nejedli. Nejedli glukózo-fruktózový sirup, invertovaný cukr a sacharózu. Nejedli banány tak jak je známe. Protože banány se bez zásahu člověka už nedokážou rozmnožovat. Divoký banán má tolik semínek, že se nedá snadno sníst. Obecně nejedli tak sladké ovoce, jak ho známe teď. Nejedli v takové míře mouku. Co tedy jedli? Spoustu zeleniny. Paleo předci snědli denně 300 až 400 gramů vlákniny!!! (počítáno rozpustná+ nerozpustná) z rostlinné stravy. Jedli maso, když ho ulovili včetně vnitřností a morku, vejce. Ořechy, semínka a bobule.

 

Člověk totiž není masožravec, člověk je všežravec. Na rozdíl od masožravců nemáme tolik typů zubů na zpracování masa, ale máme více typů zubů na zpracování rostlinné stravy. Máme také delší trávicí útrojí než masožravci, v něm více bakterií než oni. To vše proto, aby v nás rostlinná strava zůstala déle a bakterie nám jí zpracovali. Jenže dokážeme jíst i maso, vlastně musíme, jenže ne jen maso. 

 

Jak tedy poskládat jídelníček?

40 procent nenasycené tuky (mořské ryby, olivový olej, semínka)

20 procent nasycené tuky (tučné maso, vejce)

30 pocent bílkoviny

10 procent sacharidy (opravdu jen trak na chuť)

 

Ukázka snídaně - jeden rohlík(toho jednoho jsem se nedokázal vzdát, ale původně jsem jedl 3) bohatě namazaný máslem, protže tuky ovlivňují rychlost uvolňování cukrů a k tomu 10dkg šunky. Tři vejce natvrdo a neslazená káva(ze 3 lžiček postupně na 0, stačilo každý týden dát méně a méně až si člověk zvyknul) do které si nedám mléko, ale smetanu, protože tam je víc tuku. Mléko, ikdyž není tak sladké, obsahuje i jiné látky, které zvyšují produkci inzulínu v těle a znamená to, že 0,5l mléka po ránu a příštích 8 hodin nespálíte skoro ani gram tuku.

 

Oběd - balíček oliv, 250 gramů kysaného zelí, 3 velké matesy nebo zavináče asi 20dkg.

 

Co na závěr? Cukr je prostě dobrý, když víte, jak v těle funguje, že je dobré si dát cukry třeba v rámci posilování, nabírání síly. Jenže pokud se snažíte dostat na normální hodnoty, tak je cukr veřejný nepřítel. Pokud ale paleo není pro vás to pravé ořechové, třeba vám pomůže Slowcarb, to vše v příštím článku.

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode