Štěstí přeje připraveným

když příroda zavolá

06.08.2014 16:44

Když jsem aktivně jezdil do lesů airsoftit, tak pokud šlo o jeden den, tak jsem to nikdy neřešil. Ovšem při vícedenních akcích už nastával problém. A tím problémem mám na mysli velkou potřebu. Pokoušel jsem se toho démona zadržovat, ale ne vždy se tento souboj dá vyhrát. Nejdříve si zvyknout, že mísa v lese prostě není, spoléhat na vykotlaný pařez je také víceméně mimo, takže jak na to. Po staru. Jenomže to taky není žádná selanka, jelikož jsem nebyl schopný si dřepnout na bobek aniž bych spadl. Takže padákovka kolem stromu a držet se, nebo záda opřít o strom a tak podobně. Prostě žádná grácie. Netřeba říkat, že se řeší i stud a otázka "Jak daleko odejít od ostatních?" a "Neuvidí mě náhodou někdo?"  

Letos poprvé jsem zvítězil jak nad přírodou, tak sám nad sebou. Pravidelným cvičením hlubokého dřepu, což podrobně rozeberu v jiném článku, jsem schopný setrvat v dolní poloze aniž bych zvedl paty nebo nedej bože spadl do té nadílky. A světe div se, jde to parádně. Takže když to bylo opravdu akutní, tak to šlo jak prd :-) Spodky ke kolenům, dřep a bylo. A smějte se jak chcete, vím že 5 lidí z 10-ti má stejný mentální blok jako já dříve.

 

Cvičit dřepy nezná hranic, tohle ale není z oné akce

 

Následně není většího luxusu než dvouvrstvé kapesníčky. Jo i listy by šly, ale tohle je prostě EDC. Pak dezinfekční gel, jelikož fekální bakterie jsou sviňa. A kombinace obojího je skvělý podpalovač pro oheň.

  

 

A věděli jste, že hluboký dřep je zcela přirozený a kolena neničící postoj? Stačí mrknout od Evropy na východ. Dalším faktem je, že se při hlubokém dřepu narovná poslední část konečníku a střev a nadílka tak může bez překážek ven. Ve výsledku je to stejná poloha ve které se rodí, prostě je to tak technicky uzpůsobené. Matka příroda prostě není blbá a vymyslela to tak dříve než jsme vymysleli židle a mísy.

 

A už konec, beztak je to debata o hovně :-)

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode